autor textu Jan Smejkal
Smutnou povinností publicisty zabývajícího se kulturistikou a fitness je loučit se s těmi, kteří patřili k osobnostem našeho sportu a spoluvytvářeli jeho historii. A pokud je to nečekané, tak to bývá o to těžší...
Robert Komiš se narodil 12. října 1946 v malém městě Morkovice nedaleko Kroměříže, ale celý jeho profesní život byl spjat s těmito "hanáckými Athénami". Vyučil se zde obráběčem kovů v PAL Kroměříž, ale řadu let pracoval ve Vážanských cihelnách. Jako mnoho jiných mladých mužů se počátkem sedmdesátých let nadchl pro tehdy nový, módní sport - kulturistiku. Nadšení tedy bylo, ale... jak ovšem cvičit v době, kdy oddíly kulturistiky byly v plenkách a pro mladé nadšence členství v nich velmi obtížně dostupné? Robert nerezignoval a vyřešil tuto situaci po svém. Domluvil se s bratry Kolmanovými (otec a strýc pozdějšího vynikajícího kulturisty, mistra republiky Davida Kolmana) na společném postupu. Díky jejich aktivitě se nakonec právě pod Robertovým vedením ustanovil oddíl kulturistiky, který působil v rámci TJ Vodní sporty Kroměříž. Získali prostory v dnes již neexistujícím strážním domku v Dolních zahradách, v jedné z místních částí Kroměříže. Veškeré nářadí a náčiní si museli vyrobit sami, žádné posilovací stroje neměli k dispozici a jako kotouče sloužila ozubená kola. O nějakém sociálním zázemí, natož o možnosti osprchovat se po cvičení, si mohli nechat jenom zdát. Taková byla drsná a dnes těžko uvěřitelná realita těchto dnů… Ale i tyto spartánské podmínky kupodivu (nebo právě proto?) vygenerovaly počátkem osmdesátých let první závodní dorostenecké úspěchy pod vedením Roberta Komiše.
Robert Komiš na soutěži GP PEPA Opava v roce 2016,
kdy oslavil 70. narozeniny
Nově získané prostory ve Ztracené ulici v centru Kroměříže již byly na svoji dobu dobře vybavené a disponovaly i prvními stroji. Robert se stal také velkým propagátorem kulturistiky mezi mládeží v Kroměříži a založil v rámci oddílu kondiční cvičení, které se setkalo s velkým zájmem především mladých lidí, kteří do té doby neměli povědomí o tomto sportu. Z některých "kondičkářů" se stali dokonce úspěšní závodníci (například mistr republiky Petr Michálek).
Nejúspěšnějším obdobím oddílu pod vedením Roberta se staly devadesáté roky, kdy portfolio své činnosti rozšířili i o pořádání závodů - v roce 1992 Mistrovství Moravy v kulturistice, a to i s úspěchy domácích závodníků. Po tomto mistrovství se oddíl přestěhoval do nových prostor v Koperníkově ulici a Robert si zároveň splnil svůj sen - založil první soukromé fit centrum v Kroměříži Relax. Paralelně ovšem fungoval i oddíl kulturistiky pod novým názvem SK Morava Kroměříž, který pokračoval v úspěšné závodní činnosti, a zde Robert potvrdil své prvotřídní trenérské kvality. Na úplný vrchol výkonnosti dovedl Evu Labuťovou, mistryni republiky i mistryni Evropy, abych jmenoval jeden příklad za všechny. Robert se ovšem nespokojil jenom s trenérskou činností či s provozem fit centra, ale od roku 1994 se stal i významným distributorem sportovní výživy. Pokračoval ovšem i v pořádání soutěží - například v roce 1995 Mistrovství Moravy juniorů.
A aby toho nebylo málo, tak závodníky nejenom připravoval, ale i posuzoval jako rozhodčí. A patřil k těm nejzkušenějším, vždyť rozhodoval od roku 1973 (!) a měl tedy na svém kontě desítky a desítky soutěží. Bohužel už žádnou další k nim nepřidá…
Možná si pomyslíte, že Robertovi již nezbýval čas ani na soukromý život, ale opak je pravdou. I při sebevětším pracovním vypětí nikdy neodstavil rodinu na druhou kolej a vždy byla pro něho prioritou. Jeho čtyři děti, Renata, Robert, Radim a nevlastní dcera Iveta (dvě žijí v zahraničí), mu poskytly "na stará kolena" radost největší. Osm vnoučat, která miloval. Asi nikoho nepřekvapí, že svoji milující ženu Helenu poznal v roce 1993 právě ve svém fit centru, v prostředí, které mu bylo nejbližší a ve kterém také trávil nejvíce času. Spokojené manželství trvalo již téměř třicet let a pokračovalo by i nadále, kdyby ho tak krutě a neočekávaně neukončila Robertova smrt 5. července 2023.
Robert Komiš zůstane trvale ve vzpomínkách nejen zarmoucené rodiny a svých přátel, ale jistě i všech, kterým se obětavě věnoval ve svém fit centru. Bude ovšem chybět i nám všem, kteří jsme se s ním pravidelně setkávali na kulturistických soutěžích. Čest jeho památce.
